XV. Stanovení 1H-1 mezijaderné vzdálenosti
Protože není nic lepšího než opakování tak si předchozí experiment zopakujeme, nyní ale v jeho 1H-1H podobě. Získaná informace potom bude odpovídat přímo proton-protoné vzdálenosti. Výhodou tohoto experimentu v porovnáním s předchozím je jeho větší citlivost, kterou ale vyvažuje nižší rozlišení protonových spekter. Během první detekční periody, což je, jak si pamatujeme, homonukleární decoupling, se nepřímo detekuje 1H chemický posun, pak následuje směšovací perioda určená pro přenos polarizace prostorem (pro spinovou difuzi) a pak opět následuje přímá detekce 1H signálu. Tato technika je tedy přímou modifikací NOESY experimentu z kapaliny, kdy však musíme během obou detekčních period používat CRAMPS homonukleární decoupling, abychom odstranili vliv silných dipol-dipolových interakcí. Podobně jako v předchozím případě pro krátkou směšovací periodu sledujeme vznik signálu pouze mezi nejbližšími protony. V tomto případě je to mezi neekvivalentními a-vodíky. Pro delší směšovací periodu již sledujeme vznik signálů korelující vzdálenější NH3 protony s a-protony. Zde jsou uvedena NMR spektra glycinu měřena při třech směšovacích časech a závislost vývoje intenzity cross-peaku mezi a-protony je uvedena zde. Je výborné, že v případě Gly známe přesnou hodnotu mezijaderné vzdálenosti a-H. Díky tomu můžeme vypočítat tzv. spin-difuzní koeficient, což je v zásadě konstanta úměrnosti, která uvádí ve vztah intenzitu „krospíku“ v nějakém čase a mezijadernou vzdálenost. Při znalosti tohoto spin-difuzního koeficientu a na základě spin-difuzní závislosti již potom můžeme vypočítat vzdálenost mezi NH3 protony a a-H vodíky.