XIV. Stanovení 13C-13C mezijaderné vzdálenosti
Následující experiment, který je již založen na spinové difuzi nám umožní posouzení relativních vzdáleností mezi uhlíky případně uhlíky a dusíky atp. Obrovskou výhodou tohoto experimentu je vysoké rozlišení 2D spektra avšak za cenu nutného izotopického obohacení a to alespoň na 5-10 %. Během prvního cross-polarizačního bloku nejprve vytvoříme uhlíkovou trasnverzální magnetizaci, kterou necháme vyvíjet pouze podle chemického posunu. Tu během druhé cross-polarizace přeneseme zpět do protonů, přičemž vytvoříme longitudinální magnetizaci. Nyní nastává přenos polarizace přes prostor tedy spinová difuze. V rychlosti tohoto přenosu je zakódována hledaná mezijaderná vzdálenost. Poslední cross-polarizací převedeme protonovou magnetizaci zpět na uhlíkovou magnetizaci, kterou přímo detekujeme. Potom z intenzity „krospíků“ a času směšovací periody je možno posoudit mezijadernou vzdálenost takto nepřímo interagujících jader. Upřímně řečeno tento typ experimentu je v zásadě vhodnější pro posouzení velikosti heterogenních oblastí nebo heterogenit v pevných systémech nebo směsích. Cesta magnetizace je poněkud klikatá a tak výsledná informace je poněkud zkreslená a nepřesná. To může pro krátké mezijaderné vzdálenosti značně komplikovat interpretaci experimentu. Avšak pro stanovení velikosti heterogenit nad 0,5 nm tyto nepřesnosti již nehrají významnou roli.