Stabilní a stabilnější
Vernisáž 14.7.2008 v 18:00. Úvodní slovo Jiří Hůla. Live Beat Box Electronic Performance - Ondřej Skala.
Jaroslav J. Alt řadí svá díla do nepočetných cyklů, malby na stejné téma umožňují plnější zpracování námětu. Po sedmi rozměrných obrazech, inspirovaných posledními slovy Ježíše Krista, vytvořil čtyřdílné Kalendárium, má rozpracované dva další soubory Stabilní a stabilnější a Řezy toutéž krajinou.
Obrazy působí jako geometrická díla, ale abstraktní symbolika je jenom jednou složkou. Jednoduché geometrické formy samy o sobě vytvářejí mnohovýznamový jazyk. Nejčastěji užívané tvary - kruh, čtverec, rovnostranný trojúhelník - jsou plné, často protichůdných, významů, záleží na souvislostech, na citlivosti diváka. Druhou součástí je malířské provedení, malbu často kombinuje s kresbou tužkou, která umožňuje ještě jemnější vyjádření. Každému dílu předchází řada úvah a skic, přípravných kreseb.
Altův přístup je ovlivněný dlouholetou restaurátorskou prací nejen ve formě, ale i v chápaní uměleckého díla. Restaurování vyžaduje čas a klid, schopnost vcítění do emocí a myšlenek toho druhého, potlačení vlastní důležitosti, včetně přijetí odlišného rukopisu. Každá doba těžce hledá trvalé hodnoty, dnes je to možná jenom ještě o něco těžší. Hodnoty v umění ale nesouvisejí tolik s politikou, s trhem, s komercí, spíš se základními charakteristikami lidství - s touhou po poznání a rovnováze, s vírou ve smysl konání. Výpověď (nejen umělecká) je stejně důležitá jako pozorné, nepředpojaté naslouchání.
Kalendárium, obrazy malované na půdorysu jednoduchého grafického rastru. Rastr neslouží jako nástroj zobrazení, je tabulkou s grafickými a malířskými záznamy plynutí času, pravidelného opakovaní (zákonitého přicházení a odcházení) důležitých událostí, čtyř přesně definovaných okamžiků vynořujících se spolehlivě z proudu nekončícího času. Jarní a podzimní rovnodennosti, letnímu a zimnímu slunovratu je přisuzováno zvláštní postavení, magická moc. Sdělení Altových obrazů je ale širší, a osobnější. Žijeme sice ve stejné době, ale každý ve svém jedinečném čase. Společenské události, obraty a zlomy jsou - více či méně - společné, osobní děje se rozcházejí. Čas rození i čas umírání, čas pláče a čas smíchu, čas hledání a čas ztracení je pro každého jiný. Přichází, nabývá přehlušující důležitosti, nevratně mizí.
Stabilní a stabilnější. Stabilita (nestabilita) v názvu cyklu se rovná proměně, pomíjivosti. Vše, co bylo, už není, vše, co bude, ještě není, je čas minulý a čas budoucí. Je jenom teď - přítomnost mezi minulou (nedosažitelnou) jistotou a nejistou budoucností. - Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čem pracuje?
(Kazatel, 3/9.) - Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho.
(Kazatel 3/22).
Navzdory vědě a technice nevíme o podstatných věcech života a smrti víc než předci, a následníci na tom budou stejně. Konečné poznání neexistuje, víra nedá odpovědi. Jinak by ten velkolepý pokus života ztrácel smysl. A umění? Umění spojuje staré s novým, díky umění můžeme znovu sdílet a prožívat staronové city a pocity, vyslat svou zprávu do budoucnosti, umění nás překračuje.
V posledním cyklu se Jaroslav J. Alt jakoby vrací (pro mne překvapivě) ke svým východiskům. V 70. a 80. zobrazoval technikou suché jehly běžné, obyčejně věci - botník, skříň, stolička. Velké formáty, obrácená perspektiva a čelní pohled vytrhávaly prosté věci z rušivých souvislostí, monumentalizovaly je. To zůstalo, přibyl čas. Čas, který je hlavním tématem Altových prací.
Jiří Hůla
