Moje malá retrospektiva

Po výstavě v roce 2018 v ÚMCH opět vystavuje Pavla Aubrechtová.

Pavla Aubrechtová vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou – Hollarku a poté nastoupila do ateliéru užité grafiky na pražské uměleckoprůmyslové škole, který v té době vedl prof. František Muzika (1900–1974). Studia absolvovala v roce 1970 a přinesla si odtud nejen dovednosti práce s textem a s písmem, ale vytříbenou citlivost pro papír jako médium výtvarných sdělení. Od samého počátků své tvůrčí činnosti se vedle více méně rutinní práce knižního grafika a úpravce věnovala zkoumání možnosti práce s papírem. Čerpala přitom ze zkušeností s japonskou výtvarnou kulturou a její filosofií, kterou se po ukončení studií zabývala. Papír ji zajímá z mnoha aspektů: jednak jako podložka různorodé kvality haptické a optické, ale zkouší i jeho různé kvalitativní kombinace. Nebo jej dále upravuje různými aplikacemi nebo formou koláží, intarzií a asambláží. Někdy do papíru zasahuje prořezáváním nebo perforací. To vše ale není samoúčelná formální hra, ale kultivované hledání poetického výrazu. Toho dosahuje vedle materiálových experimentů i důmyslnou prací s barvami, která dodává jejím dílům nezaměnitelný kolorit. Přestože často pracuje s náhodou, jsou její kompozice odrazem řádu, tvořeného repetitivním principem a rytmem, vycházejícím z intenzivního prožitku přírody a přírodních struktur.

Nezávislé myšlení, osobní neohroženost a vytříbený cit pro poezii přivedl v osmdesátých letech Pavlu Aubrechtovou také k účasti na aktivitách nezávislé Galerie H v Kostelci nad Černými Lesy. Opakovaně se účastnila výtvarných aktivit, které tato alternativní iniciativa pořádala. Vyhovovalo jí přitom vycházet z předem daného konceptu – zadání, jakým bylo například vytvoření artefaktu do prefabrikované krabičky o rozměrech 15×15×5 cm (1983), nebo ilustrace k vybranému čtyřverší (1984) a pětiverší (1986), autorské pojetí zdobení velikonočního vajíčka (Velikonoce, 1985) a další. Tento způsob práce plně vyhovoval hravosti a kreativní vynalézavosti Pavly Aubrechtové.

Kultivovanost a zvláštní citlivost k papíru, řadí Pavlu Aubrechtovou po bok českých umělkyň, které učinily toto médium hlavním vyjadřovacím prostředkem, jako byla Adriena Šimotová, Eva Kmentová, Olga Karlíková a další. Hravá bezprostřednost prací Pavly Aubrechtové sice neřeší velká existenciální témata, svojí křehkou poetičností však často nabízí na řešení těchto traumat plnohodnotnou odpověď.

Ivo Binder, 2025