Ústav makromolekulární chemie AV ČR
banner

Příměstský chodec

Termín: 1.03.2016  –  15.04.2016
Autor: Tomáš Hlavenka
obrazy a objekty
Vernisáž: 1.03.2016 18:00


Tomáš Hlavenka
zahájení výstavy
Makromolekulární ústav v Praze

Tomáš Hlavenka tvoří uprostřed přírody, která ho neustále inspiruje. Z ní také vycházejí jeho motivy nebo spíš struktury obrazů. Ty mají sice klasickou formu, ale vznikají v nich nečekané vztahy, projevuje se v nich autorova osobitá představivost. S ní se pojí i smysl pro jemnou ironii a grotesknost, které mají v českém umění tak živé podhoubí.

V cyklu Rurálních hlav vytvořených v poslední době se projevuje jeho přirozená návaznost na výrazné směry moderního umění (kubismus, expresionismus), které ovšem pojímá velmi volně. Přitom vychází především z pozorného a citlivého vnímání skutečnosti, dějů a předmětů, s nimiž přichází každý den do styku. Jeho obrazy jsou neokázalé, působí svým výrazem přirozeně. Je zřejmé, že se v nich zrcadlí důvěrně známé prostředí. Malba má živou barevnost i bohatou strukturu, působí dynamicky a přitom uvolněně. Projevuje se v ní smysl pro jasně stavěnou kompozici.

V cyklu nazvaném Nálezy autor ztvárňuje různé drobné předměty, detaily přírodních motivů. Přitom pracuje se symbolikou, v níž sleduje současný stav našeho prostředí, mnohdy nevhodné zásahy člověka do přírody. Do jeho projevu vstupuje také cit pro ornament, který se v posledních desetiletích u řady umělců stále víc prosazuje. V sochách Hlavenka často využívá nezvyklé materiály, které bychom při ztvárnění jeho oblíbených námětů nejspíš nečekali. Stačí připomenout sochy s tématem hub, které vznikly technicky náročným, rafinovaným opracováním nalezených kostí. Nebo stromky odlité z litiny, v nichž se dočasné stává stálým a živé neživým.

Tomáš Hlavenka se řadí k vyhraněným osobnostem, které si dokážou najít svou vlastní cestu, rozvíjenou nezávisle na ostatních umělcích i na převládajících výtvarných proudech. Přitom však jasně patří své době, která se v jeho tvorbě zřetelně zrcadlí. Prolíná se v ní živá příroda s neživou. Autor totiž pracuje s nerosty, z nichž vytváří „imitace“ potravin nebo v odlitcích z kovu napodobuje tvary rostlin. Zamýšlí se nad projevy civilizace, zabývá se vztahem techniky a přírody i nad absurditou některých proměn, jimiž si sami škodíme a vůbec na to nebereme ohled.

Jiří Machalický

Co pro tebe znamená les? Máš nějakého průvodce, který tě na cestách lesem doprovází?

Les je místo mého dětství a dospívání, které jsem prožil střídavě na Lipnici v okolí Dačic a na Žďárských vrších na Cikháji. Taky je to relax a velká inspirace, vydržím v něm chodit hodiny sám, hledat a pozorovat. Mám rád práci se dřevem. Donedávna mě provázel lovecký mistr - pes Tar (Český fousek) a moje žena Jana. Teď, když pes už není, těším se, jak začneme chodit do lesa s naším synem Kubíkem, to bude zase jiný mistr a učitel. Měl jsem nějakou dobu s lesem přestávku a cítím už deficit.

A je někdo z rodiny, který se věnoval práci v lese? Ptám se, protože na tvých posledních obrazech a asamblážích se objevují často nástroje používané pro zpracování dřeva a samotné dřevo opracované. Souvisí to s tradicí, odkazem tvých předků, nebo jaký vztah bys nám chtěl přiblížit?

Tátův strýc byl hajný v Přestavlkách a byl znám tím, že nikdy nic nezastřelil. A ze strany mé maminky byl hajní v pralese na Podkarpatské Rusi, ale to je tak 100 let dozadu. Ty obrazy jsou vlastně zátiší, která skládám často z nalezených předmětů z opuštěných chat a domů, které měly nějakou spojitost s krajinou. I barevnost si vybírám z těchto zdrojů. Předměty v obrazech sestavuji do nových souvislostí, které mohou odkazovat jak na Arcimboldovy hlavy, tak na modernistická zátiší, někdy i pop art. Je to různé, podle díla. Vyhovuje mě věci kombinovat. Zajímá mě hlavně vznik a zánik, transformace. Taky propojování vysokého s nízkým v oblasti vizuality. Vznik něčeho nového a odcházení starých věcí. Často čerpám z období Brusel stylu, který právě v pokleslejší formě transformoval modernu a výrazně dotvářel styl chatařství 60. let. Dřevo nebo nástroje na jeho zpracování se v obrazech vyskytnou, protože zapadají do tohoto výběru. Taky mi u některých předmětů vyhovuje, že už dnes nemusíme přes ně znát jejich původní význam. To je zároveň trochu znepokojující.

Je něco na výstavě, co je nové a v tvé práci tě to ovlivnilo a trochu posunulo anebo přesunulo jinam? Je tvá práce spíše kontinuální nebo je založena na žážitcích, které zhmotňuješ? Nebo obojí dohromady?

Nové je na výstavě téměř vše, obrazy i objekty. V poslední době, co jsem si přestavěl chatku na ateliér /tzv. Chateliér/ maluju, i když i v obrazech uplatňuju spíš sochařské přístupy. Je to taková sochařská malba. Práce je u mně vždy podmíněná zážitky, kdybych nikam nechodil, asi by ani nic nebylo. Intelektuální činnost mám spojenou s fyzickou a je to tak i v horoskopu. Pracuju většinou kontinuálně i když nikdy nedělám nic příliš pravidelně, toho jsem si užil dost ve sportu.

ptala se Dagmar Šubrtová

Rozhovor Karla Oujezdského a Tomáše Hlavenky k jeho výstavě: Mozaika ČRo Vltava - audio záznam od 18'20" do 24' minuty. http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3581111

Pozvánka

Instalace

Kubistická studna

Pilka ze zahrádky JHK

Symbióza

Ze sbírky