Ústav makromolekulární chemie AV ČR
banner

Spínače světel

Termín: 5.02.2007  –  2.03.2007
Autor: Patrik Hábl
malba
Vernisáž: 5.02.2007 18:00


Obrázek:červená

Obrázek:Obraz 2

Obrázek:Obraz 3

Obrázek:Obraz 4

Obrázek:Obraz 5

Vernisáž 5.2.2007 od 18 hod.

 


PATRIK HÁBL

*1975

STUDIA / education

1989-1993 SUPŠ Uh.Hradiště
1994-2000 VŠUP Praha, Prof.P.Nešleha
1996 Roční litografické školení ,M.Axmann
1997 Akademie Muchina ,St.Petersburk
1998 AVU- experimentální grafika,V.Kokolia

SYMPOSIA / symposium

1996 Mythologické symposium, La Frata,Sinalunga,Itálie
1997 Panenský Týnec
1998 Sochařské symposium ,St.Gallen,Rakousko
2002 Velký formát, mezinár.malířské symposium,Valtice
2004 Le petit jaunais, Francouzský institut, litografický workshop
2004 Mezinárodní kulturní centrum Egona Schieleho, Český Krumlov
2005 Malířské symposium v Radějově

VÝSTAVY / solo exhibitions

SAMOSTATNÉ

1997 Lichtenštejnský palác, HAMU,Praha
1998 Ústav makromolekulární chemie(s L.Fišárkem) AV,ČR,Praha
1999 Průniky,Divadlo Hudby,Olomouc
1999 Čamlíci,Galerie Pokorný (s bratrem Reném),Prostějov
2000 Socha ,malba,instalace-VŠUP,Praha
2001 Pentimenty,Galerie Via Art, Praha
2002 Pentimenty II,Galerie Pokorný, Prostějov
2003 Růžová a modrá,Galerie Portál,Uh.Hradiště
2003 Cesta, Galerie J.Sudka,Úvoz,Praha
2004 Rock café, Křik ptáků v pralese(s P.Hamplem),Praha
2004 Kruhový objezd, Via Art ,(s P.Stanickým), Praha
2005 Krajská galerie výt.umění ve Zlíně,(s P.Stanickým)
2006 Inside, Galerie Dinitz, Praha

SPOLEČNÉ /collective exhibitions

1996 Mladí a neklidní,St.galerie K,Vary
1997 Gorlice,Národní kultur.památník,Praha
1998 Saxa Longiture,VŠUP,Praha
1999 Pocta V.V.Goghovi.Musée d´Orsay,Paris
2000 II Zlínský salon mladých,Zlín
2000 Nostalgická Myš,Šemanovice
2000 Portrét roku 2000,Galerie Klatovy
2000 Ph 7.5Café Alternatif,Praha
2001 Návraty II,Slovácká galerie,Uherské Hradiště
2001 Pocta S.Slovenčíkovi,Krajská galerie Zlín
2002 Litografické tisky,Terezín, Roudnice n.Labem
2002 Velký formát, Valtice (s M.Axmannem,V.Franzem, aj.)
2003 III Zlínský salon mladých, Krajská galerie Zlín
2003 Voda samá voda,Galerie české plastiky,Praha 
2004 Triglaf, Zámek-Bystřice p.Hostýnem
2004 Animálie, Galerie české plastiky, Praha
2004 New, Galerie XXL,Louny (s R.Traburou,J.Anlaufovou, aj.) 
2004 Andělé,Galerie české plastiky,Praha
2004 U 35, Yokohama, Matsuyama, Japonsko
2005 Florálie,Galerie české plastiky, Praha
2005 Objekt 2.5, Tábor
2006 Galerie Pigment,Praha
2007 Typický obraz, Nová síň, Praha

OCENĚNÍ  / prize 

Valdesova cena

Literatura-Texty v katalozích výstav,

  • P.Preisner, Průniky, katalog, Divadlo Hudby, Olomouc,2001
  • Tunklová I.,Velký Formát posedmé, Ateliér 22/2002
  • Sedláček I.,Malíř Patrik Hábl, Prostor Zlín,č.1,2,3/2002
Kontakt   P.HABL@email.cz, 608054025

Během posledních pěti let se do širokého spektra současné české malby nenápadně, zato s tichou přesvědčivostí zapsala tvorba Patrika Hábla. Přes zdánlivou různorodost jeho vizuální řeči, od čitelně figurativních výjevů přes uvolněnou expresivní poetiku až po přísnou abstraktně geometrickou redukci, lze u něj naopak rozpoznat jasně vymezený zdroj reflexí, který se postupem času projevuje v odlišných avšak vzájemně propojených podobách. Stálým a nejhlubším východiskem autorovy práce je krajina pojednávána jako vnitřní prostor lidské mysli, kde světlo, barva a pohyb mají organicky spjatou a významově rovnocennou úlohu v obrazovém poselství. Nejdříve to byla krajina niterní symboliky, nostalgická půda osamělých poutnic, postav stojících na břehu nedozírného moře vlastních myšlenek či tápajících v jemné mlze nejistého poznání. Rámec této krajiny, který byl i tak vždy neustálený, se však posléze uvolňuje a sublimuje, až se zjevují odhmotněná pole barevné energie koncentrované do geometrických soustav. Tyto soustavy, dynamické, přitom také poklidné, v nás navozují kontemplativní stav, přesněji řečeno kontemplativní tušení možných průhledů do skrytých struktur existence. Dřívější putování mytologických bytostí se tak proměňuje v myšlenkový, či možná duchovní pohyb bez jakýchkoliv metaforických odkazů na fyzickou dálku.

Nelze zde ale mluvit o jednoznačném lineárním vývoji od konkrétnější polohy k abstraktnější. Patrik Hábl totiž chápe krajinu nejen v její komplexnosti, ale také v její proměnlivosti. Nechává si proto prostor ke zkoumání jevu krajiny z různých střídajících se postupů, či uhlů vidění, čímž se neustále obnovuje jeho vztah k otázce krajiny a tím i možnost nových objevů a zjištění – a to nejen formálně, ale ovšem také v obsahu samotném. Patrik se tak vyhýbá automatickému zařazení do toho či onoho proudu české krajinářské tradice: jestli se v jedné době blížil k existenciálně romantické linii Jana Zrzavého, jeho následné intuitivnější abstrakce našly společnou řeč se zájmem o vnitřní přírodní dění, který známe například u Jiřího Johna či Ivana Ouhela. Další výraznou polohu Patrikovy tvorby však také najdeme v exaltovaném lidském vědomí o kráse mohutného stroje kosmu, které se objevuje na začátku 20. století u Františka Kupky a je aktualizované na konci století v práci Vladimíra Kokolii a dalších. Je ale zapotřebí jasně zdůraznit, že tyto potenciálně mocné vlivy zůstávají pro Patrika pouze body možného doteku, ozvěny, s nimiž může vést dialog. Jeho vlastní tvůrčí svět má soběstačně fungující hybnou sílu v hledání struktury optických a vnitřních vjemů z prožívané skutečnosti, v citlivém vnímání rytmu této struktury a v osobitém přepisování vnímaných rytmů štětcem a barvou na plátně. Patrikovo umělecké vidění vychází z úsilí rozkrývat a pojmenovat věčně pohyblivou stavbu krajiny, krajiny nejen ve smyslu přírodní arény, ale krajiny především jako symbolické zrcadlení toho, jak člověk chápe sám sebe. Při každém cvaknutí pomyslného spínače světel se ze tmy vždy vynořuje trochu jinak stvořený svět a Patrik si je toho ve své tvorbě velmi dobře vědom.

 
 
Richard Drury