33 roků & 33 let

Autoři jsou absolventi AVU a VŠUP v Praze narozeni roku 1972, roku založení výstavní síně Makráč.

33 roků & 33 let

Kontinuita jako nedocenitelná hodnota

K třicátým třetím narozeninám Výstavní síně ÚMCH byla připravena malá „pietní“ výstava dvou mladých umělců. Symbolicky byli vybráni autoři narození ve stejném roce, v kterém zahájila činnost příslušná výstavní síň (1972). Doba jejího trvání se po všech peripetiích a historických proměnách dostala do tzv. Kristových let. Do okamžiku bilancování a zpětné rekapitulace. Do věku, kdy lze již s odstupem hodnotit výsledky, které činnost spojená s tímto prostorem přinesla na poli prezentace současného českého vizuálního umění. Připomeňme výstavy takových osobností jako jsou Adriena Šimotová, Karel Nepraš, Karel Malich, Václav Boštík, Václav Zykmund, Alena Kučerová, Čestmír Kafka, Viktor Pivovarov, Bedřich Dlouhý, Kurt Gebauer, Milan Knížák, Václav Stratil ad. Stejně tak lze ocenit z chronologického hlediska kontinuitu této „výstavní existence“ a označit ji z mnoha důvodů za samostatnou svébytnou hodnotu. Vždyť který z výstavních prostorů se může pochlubit tak rozsáhlým programem realizovaných výstav a výjimečnou úlohou, kterou hrál v době nastupující a postupující normalizace? Lze ho v určitém dobovém kontextu plným právem označit za jedno z oněch „ohnisek pozitivní deviace“ přinášející své plody dodnes. Neboť i dnes jsou potřeba alternativy a otevřená fóra k prezentaci nejmladších autorů nastupujících generací. Tuto úlohu dnes plní se ctí právě tzv. Makráč. Místo, kde mohou vystavovat studenti a absolventi vysokých uměleckých škol a kde dochází k bezprostřednímu setkávání konkurenčních uměleckých učilišť v rovině „tovaryšů i mistrů“

Malíři Petr Kožíšek (1972) a Jonáš Czesaný (1972) se setkávají na výstavě, která má cosi připomenout, na něco upozornit, něco oslavit. Ale nikoliv proklamativně, násilně či křečovitě, nýbrž důstojně, v tichosti a jisté pietě. Jednoduše uměřeně. Podstatné z hlediska konceptu prezentace je výše zmíněné datum narození obou protagonistů, stejně jako poloha jejich malířské práce. Oba jsou figuralisté. Generačním spřízněním se přes odlišnost výrazových prostředků dotýkají stejné situace. Přinášejí pohled dnešního třiatřicátníka, jedince v Kristových letech, na okolní svět prostřednictvím závěsného obrazu. U obou autorů lze v malbě zaznamenat introspektivní rysy. U obou předkládaných malířských linií se projevuje určitá nostalgie, skrze kterou se jedinec vyrovnává s vlastní situací. Postihují-li Kožíškovy realizace všední koloběh lidského bytí v určitém (autobiografickém) časoprostoru a kontinuitě - rodina, děti, příbuzní, narozeniny, svátky apod., soustředí se Czesaný více na reflexi osobních vzpomínek a paměti. Je-li první svět zalidněn bytostmi různého věku a stáří a plný různorodé aktivity, zůstává druhý svět nahlížený optikou skepse pochybovačný a v důsledku opuštěný. Polarity se vyrovnávají. Každá doba opakuje v jisté rovině tu předešlou a podstatné v sobě zrcadlí. Stačí si tuto „neměnnost“ připomenout, abychom pochopili smysl vložený do jednání našeho, těch před námi i těch po nás. Takový bývá také smysl narozenin. Zvláště těch třiatřicátých...