Když čtenář došel až sem, má možná dojem, že z dávného návyku tu předvádím prostocviky, jimiž se kdysi dokazovalo, jak marx-leninský dialektický materialismus prostupuje každou vědu kromě pavědeckých buržoasních oborů. Jenomže tak to přece není. Skutečný objev (a Einstein jich má na kontě několik) nemůže než pohnout veškerým věděním široko daleko a je tím větší, čím méně vnímáme tu samozřejmost, s níž jej každodenně využíváme. Co tu je ale ještě kromě oněch objevů, je příklad postoje, který nám všem menším na dlouhou dobu dal: příklad té kombinace vážnosti a hloubky, s kterou se dokázal obírat podstatou zdánlivě triviálních jevů, a obrovské odvahy vidět ji zcela nově, třeba i proti mínění celého světa. Einsteina sotva můžeme napodobit v jeho genialitě – tu člověk má či nemá, nedá se nacvičit; ale v té vážné snaze přispět k pochopení světa (i když jen na malinkém poli, na něž stačíme) a odvaze vzepřít se navyklému myšlení, byť bylo zaručeno zvučnými jmény, tam nám všem Einstein dává dobrý příklad i v makromolekulární vědě.