2013 (Nejvíc kradou zaměstnanci)

Dobrá zpráva, žádná zpráva.

Léta odebírám Lidové noviny. Za tu dobu se podstatně změnily, samozřejmě, když změna, tak k horšímu. Ten posun je ale tak pomalý, plíživý, že ho ani nezaznamenáme. Stačí být pár dní pryč, rozdíl je vidět. Mění grafika, titulky, obsah článků, uspořádání, skladba listu, fotografie. Na první stránce ale zůstává hlavní téma, tahák, který prodává. Čím je ta zpráva horší, tím je zájem větší. Senzace, válka, hrůza, bída, utrpení se dobře prodává. Následující otvírák by měl být ještě silnější, přebít, vymazat ten včerejší. Den, dva, tři dny staré události se propadají stále hlouběji do zapomnění. Kdo dneska ví, a koho to zajímá, co se psalo v novinách před týdnem, před měsícem. Není (prý) nic staršího než včerejší noviny. Celý rok jsem schovával titulní listy Lidových novin. Teď jsem zvědavý jak ta časová sonda - vyvěsit první stránky chronologicky vedle sebe – bude fungovat.

Tvorba výtvarníka, publicisty a archiváře Jiřího Hůly (1944) se pohybuje na společném území poezie, teorie informace a výtvarného umění. Od roku 1962 píše experimentální texty, zabývá se variacemi, kombinacemi a permutacemi slov, písmen a znaků. Výrazové prostředky brzy omezuje na typy psacího stroje. Strojopisovou stránku chápe jako obraz složený z konečného počtu jednotek, které lze jednoznačně definovat. Zabývá se redukcí a redundancí obrazu, manipulacemi s texty (především se sonetem Arthura Rimbauda Samohlásky), popisuje nalezené obrázky – střihy, plány, reprodukce z novin a časopisů. Dvojí význam slova popsat (definovat a pokrýt písmeny) mu dopomohl k pochopení přímých souvislostí mezi strojopisy a - od roku 1977 - čistě výtvarnými díly. Koncem 70. a začátkem 80. let se společně s Josefem Volvovičem (1951) věnoval počítačové grafice. Navrhl variabilní plastiku o 941 prvku (Stavebnice H), zabýval se přeuspořádáním jednotek vizuálních informací, vymyslel počítačové generované písmo, objevil či rozvinul několik netradičních výtvarných technik, např. kresba skalpelem, rastrová proláž, transformace do funkční sítě apod.

V roce 1983 otevřel se Zdenkem Hůlou (1948) v rodinném domě v Kostelci nad Černými lesy Galerii H, ve které se v letech 1983-1989 uskutečnilo několik desítek většinou konfrontačních výstav. Jako kurátor připravil desítky výstav, coby publicista uveřejnil stovky článků, recenzí, rozhovorů. V roce 1984 založil Archiv výtvarného umění, dnes zřejmě největší sbírku katalogů, pozvánek, plakátů, knih, časopisů, textů, výstřižků, fotografií, diapozitivů atp. o současném českém a slovenském výtvarném umění, řádově statisíce jednotek.